I to se anime divákům stává :-)..

Čas

Na každém místě kde stojíš, uvědom si že nejsi sám. Miliony vzpomínek, okamžiky, slzy a smích se rozplývají v čase a ztrácí se v minulosti.

Minulost, přítomnost a budoucnost se prolínají a splývají v jedno. Nemáš milion šancí držet za ruku svou lásku, nemáš nekonečno možností někomu říct promiň, a nemáš ani tisíce šancí říct lidem na kom ti záleží, že je máš ráda.

Čas plyne a sekunda za sekundou se ztrácí v minulosti. Opouští přítomnost a odchází tam, odkuď se už nemůžou vrátit.

Dnešek, tento okamžik, již za chvíli bude minulostí a ty budeš vzpomínat a přemýšlet co by jsi udělala jinak.  Svět na nic nečeká, život utíká a papír je trpělivější než slova.

 

Krajina Odeta

Tam kde končí duha, je portál vytvořený ze dřeva kaštanu s ručně vyřezávanými prastarými vzory zvířecích bohů. Místo, kde se realita protíná se sny, a vchod do země zvané Odeta. Každý, kdo je toho hoden a projde na druhou stranu, ocitne se tváří v tvář této neuvěřitelné a nedotknutelné kráse. Celá země je poseta bohatou a stále čerstvou trávou, po které jíti je jako tančiti mezi peřinami ze sametu. Všude poletují pestrobarevní papoušci zpívající nejkrásnější božské písně a pod nimi na mechovém koberečku tančí nejrůznější lesní zvířata. Přesně ve středu této krásně země Odety se nachází veliké jezero plné oblázků a zlatých rybek, přes které vede můstek vystavěný z růží a podepřený parohy starých moudrých jelenů. Každý večer k jezeru přilétají labutě a z můstku jsou poslány napospas nebeským bohům krásné, veliké a zářící lampiony. Ty jsou pak vidět z obrovské dálky na noční obloze a lidé jim říkají hvězdy.

Neanime básně :-)

Básně, které nejsou ani tak básně ale jako malá jsem je napsala.

Archanděl

Ruku v ruce, kráčíš se mnou,

smutné oči, a tvář temnou.

Výraz tajuplný, jemný úsměv na tváři,

jen chladný, a temný měsíc na nás září.

Dívám se mu do očí,

celý svět jen okolo něho se mi točí.

Archanděl říká si, na zádech jizvy,

pohyby rtů, udává mi výzvy.

Políbit chci ho, dotýkat se ho víc než smím,

kdo to je ? Co se děje ? Proč je pro mě vším ?

Vzbudím se ze snu, jako každou noc,

chtěla bych aby byl tu, moc.

Jsem tak prázdná, bez duše,

jsem zamilovaná ? Slepě a hluše.

Jdu po ulici, cítím na zádech chlad,

za mnou kluk který jako by z nebe spad.

Dívá se na mě, tím známým pohledem,

cítím, jak chrání mě svým dohledem.

Kdo to je ? Proč ten strach ? Odkuď ho znám ?

Nevím, ale i přez to cítím že ráda ho mám.

Kývne na mě a ve chvíly zmizí,

Copak je zač ? Vůbec mi není cizí.

Odkuď ho znám ? Snad od vidění jen ?

Rázen si vzpomenu na můj častý sen.

Je to vubec možné ? Milovat někoho ze snu ?

A potom ho potkat ? Hlasitě si hlesnu.

Je večer, další noc, a já chystám se snít,

na mého anděla myslím, a čekám co se bude dít.

Vidím ho, jde ke mě, úsměv má široký,

daruje mi poslední pohled, tak krásný a hluboký.