Neanime básně :-)

Básně, které nejsou ani tak básně ale jako malá jsem je napsala.

Archanděl

Ruku v ruce, kráčíš se mnou,

smutné oči, a tvář temnou.

Výraz tajuplný, jemný úsměv na tváři,

jen chladný, a temný měsíc na nás září.

Dívám se mu do očí,

celý svět jen okolo něho se mi točí.

Archanděl říká si, na zádech jizvy,

pohyby rtů, udává mi výzvy.

Políbit chci ho, dotýkat se ho víc než smím,

kdo to je ? Co se děje ? Proč je pro mě vším ?

Vzbudím se ze snu, jako každou noc,

chtěla bych aby byl tu, moc.

Jsem tak prázdná, bez duše,

jsem zamilovaná ? Slepě a hluše.

Jdu po ulici, cítím na zádech chlad,

za mnou kluk který jako by z nebe spad.

Dívá se na mě, tím známým pohledem,

cítím, jak chrání mě svým dohledem.

Kdo to je ? Proč ten strach ? Odkuď ho znám ?

Nevím, ale i přez to cítím že ráda ho mám.

Kývne na mě a ve chvíly zmizí,

Copak je zač ? Vůbec mi není cizí.

Odkuď ho znám ? Snad od vidění jen ?

Rázen si vzpomenu na můj častý sen.

Je to vubec možné ? Milovat někoho ze snu ?

A potom ho potkat ? Hlasitě si hlesnu.

Je večer, další noc, a já chystám se snít,

na mého anděla myslím, a čekám co se bude dít.

Vidím ho, jde ke mě, úsměv má široký,

daruje mi poslední pohled, tak krásný a hluboký.